Doktor Z Hor

Šel jsem se projít s jedním děvčátkem po Praze. Nebylo zrovna nic na programu, tak si řikám, že se projdu. Aspoň nebudu sám.

Trošku jsem se obával, protože ty první session a především prvních pár minut, není vždycky zrovna procházka růžovou zahradou.

Za 30 minut jsem mohl jít rovnou operovat. Chodí totiž na zdrávku a shrnula mi asi vše, co se za poslední 4 roky naučila.
Takový apendix bych už zvládl vyoperovat heverem. Po slepu.

Ale najednou jsme našli společné téma. Byl jsem to já. Moje nejoblíbenější téma.

Chvilku jsme kroužili kolem mých zdravotních patálií, což mě vyburcovalo k tomu, se i na něco zeptat. Odpovědi mě docela bavili a já začal mít pocit, že bych byl skvělým lékařem.

Dostal jsem na talíř spoustu historek z lékařské praxe, kterým se mi nechtělo věřit. Jedna lepší než druhá a já měl chuť být u toho.

Dokonce jsem se dozvěděl i pojmy z neoficiální lékařské terminologie.
Pobavilo mě, čemu ošetřovatelé říkají dream team. To je tak, když se vám na pokoji sejde někdo v terminálním stádiu a zástupce stařecké demence. Osoba v terminálním stádiu je člověk, jehož život je v cílové rovince. Je to, jako když vypínáte počítač a on vám nabídne aktualizace před úplným vypnutím, s tím, že zde už vám ty aktualizace k ničemu nebudou. Během aktualizování s počítačem nic dělat nemůžete, a přesto vám žere baterku. Stejně tak člověk v terminálním stádiu už jen káká, čůrá a přijímá potravu drátkama. A pak tu máme ty pomatené.
Nechtělo se mi věřit, že tito hrdí majitelé demence, jimž se postupně likvidují nervové buňky, jsou na tolik kreativní, aby zapomenutý ručník v koupelně ospravedlnili gangem, který se tu čas od času mihne a ukradne, co zrovna nejvíc potřebuje. V našem případě červený ručník.

Co mě ale na tom baví nejvíc, že zatímco jeden z obyvatelů pokoje si v klidu umírá, druhý apeluje na dopadení ‘‘ručníkového‘‘ gangu.
Skutečné panoptikum.

Úžasný je doporučený přístup k těmto senilním pomatencům. Údajně nemá cenu je přesvědčovat o tom, že svůj ručník museli někde zapomenout, ale přistoupit na jejich hru, což mi přijde absolutně dokonalé.
Na místo toho, aby jste se stresovali vyčerpávající argumentací, která by stejně nikam nevedla, prostě můžete jednoduše odvětit, že do gangu se infiltrovala sestřička ze spálenin ve 4. patře a údajně už vyjednává o výměně.

Inzerát na ošetřovatele dream teamu by vypadal asi takto:
Hledáme kreativního a veselého člověka, kterého nerozhodí ani hovno.

Dalším bodem, jež mě pobavil, ačkoli bude snad ještě morbidnější než vše, co bylo zmíněno doposud je SMRT, aneb jak ošetřovatelé a zkušenější praktikanti vnímají odchod na onen svět.
Zde by se hodilo citovat, takže budu citovat. ‚, Ale pak už jsem si zvykla haha. To třeba jednou jsem měla den, kdy mi umřeli 3 pacienti. Říkali mi tam sestra smrt. Ráno mi vytuhl jeden, tak mi přidělili další pokoj, abych se z toho dostala. A do oběda mi pošli další dva.‘‘

Chvilkama jsem měl pocit, že se bavíme spíše o akvarijních rybičkách.

Již jsme si prošli demencí, terminálním stádiem a posledním výdechem. Naše cesta pomalu končí, ale ještě si dáme poslední zastávku.

Tedy to, co následuje po té, kdy je doktorem konstatována smrt.
Po řádném omytí mrtvého, se ošetřovatelé zhostí administrativní funkce. Chopí se fixky a na tělo napíšou jméno a čas úmrtí. Jako kdy píšete adresu na dopis. Tím, ale ještě není tělo připraveno k odeslání. Ještě je potřeba podvázat bradu z důvodu, aby se neotvírala při manipulaci pusa. (vypadá to divně) Zde je prostor pro seberealizaci. Volba uzle závisí na ošetřujícím. Často se setkáváme s klasickým tkaničkovým. Ale existují i případy, kdy se mezi zaměstnanci objeví fajnšmekr a nebojí se uvázat volné oušku, nebo liščí smyčku. Dále pak v případě, že dotyčný zemře s očmama dokořán, se použije lepící páska a oči se zalepí. Ano, i mě napadlo, proč je prostě vždycky jen za pomocí ukazováčků nepřivřou manuálně tak, jak vídáme ve filmech. No, prý to nedrží. Další mýtus pokořen.
Nakonec očištěného, popsaného, svázaného, zalepeného vložíme do černého pytle a zařadíme jej do evidence.

 Chtě nechtě. Na kancelářskou práci narazíte všude.