Prodám plíci Zn. Spěchá

Dneska jsem se byl projít s jedním bratrem ve zbrani. Přijela ho dnes navštívit slečna z dalekého Ústí. Pro ty, kteří Ústí neznají, je to městečko na půl německé, na půl české.

Je to asi 50 kilometrů za konečnou stanicí jediného veřejného spoje, který se do těchto končin odvážně vypravuje.

Což vlastně není vůbec podstatné, pro náš příběh, ale jako pražák si neodpustím narážku na všechno, co není Praha, nebo tam nejezdim na chatu.

Po té, co mi vylíčil celodenní program, který s dívkou prožil jsme udělali rekapitulaci finančního ražení.

Došlo mi, že Filip přemýšlí úplně stejně jako já a věřím, že jako mnoho z nás, jen je to věc, kterou uplně veřejně neprohlašujeme.

Takže dnešní díl jsem nazval finanční plánování aneb každá koruna se počítá, přesněji, co má každej kluk v hlavě, když jde vyvenčit nějakou slečnu.

Sepíšu to formou konverzace, protože jsme se tak nějak krásně doplňovali.

„Kámo, to máš támhle obídek za 200,- pro každýho, ale bez pití.“

„No a viděl jsi ty ceny v Praze? Vždyť voda už je luxus. 5O,- za vodu? To je strašný.“

„A teď si vem, že musíš počítat s tím, že ta buchta má žížu. Venku 25 nad nulou, tak to počítej aspoň kilo za pití pro ní, a to doufej, že pije jenom vodu.“

„Ale on je teď v módě v tyhle dny ten Aperol Spritz a nebo si dá vínečko. No a pokud nepije alkohol, stejně tě v tý nabídce strašej pořád ty úžasný domácí limonády za 99,-.“

„To jo no. To je o nervy sledovat, jak projíždí ten jídelák celej co?“

„Ono je nejlepší rovnou navrhnout tu obří konev s vodou, ale za to dáš stejně pomalu kilčo.“

„To sice jo, ale koukni. Seš po obědě, o pětibábu lehčí, ale ona jela 2 hodiny busem z Ústí a nepošleš ji zas na zastávku že jo. To máš pak kafíčko v centru...“

„O kafíčkách mi nemluv, ty kafíčka jsou stejně drahý jak to jídlo už.“

„Jako nějaký McCafé ještě jde viď, pade, šede, ok. Ale ty Starbucksy, Costy a tyhle výmysly, to je jiná KÁVA.“

„Já to znám, kilčo sem, kilčo tam a k tomu „Chesekake“ za 120,- a já mám slzy na krajíčku“

„Na kávu musíš vždycky k těm automatům. Všechno za 15,- a pohoda, já stejně nepoznám latte od turka.“

„Tak zrovna v těhle automatech nerozeznáš polívku od turka, ale cena skvělá. Jenom nevim, co by na to řekla“

„Ty si z toho děláš srandu, ale já bych ten automat bral všema deseti.“

„I kdybys měl jít do toho Mekáče, tak na každý kávě máš 40 domů, to je hoďka parkování v centru, to jsou prachy, který už můžeš použít zase jinde“

„No a pak se ti může stát, že to protáhnete až do večeře a tam už to neni ani vtipný“

„To je tak si vzít hypotéku na tyhle procházky do Prahy.“

Od srdce jsme se zasmáli, protože je k nezaplacení si s někym sjednotit myšlenkový pochody. Procházíme si tak Příkopama a Zara.

„Ty jo, pěkný tričko, zkus si ho“

„Tak to v tomhle tričku jseš velkej kousek, to ber“

„Víš jak jsme se teď bavili asi 20 minut o tom, jak zamnou dneska přijela ta holka?“

„nic neříkej“

„Nashledanou...“

 Zdroj: http://d1zlh37f1ep3tj.cloudfront.net/wp/wblob/54592E651337D2/88E/CDABE/hSJVN6wtPiTryIOzbrbgNA/No-Money.jpg

Sezónní Nešvary

Omlouvám se za delší prodlevu bez nového příspěvku, ale musel jsem psát jiný blbosti, především bakalářskou práci. A jelikož tahle práce je vlastně důvod, proč můžu ještě bydlet doma, radši jsem ji napsal a odevzdal v předepsaném termínu. Protože nesplnění deadlinu by asi silně narušilo domácí pohodu a já bych teď psal spíš o tom, jestli někdo nehledá spolubydlícího.

Sice měl být další díl průvodce, ale na ten si budete muset počkat, zjistil jsem, že jsem narážel skoro pořád jenom na ty „fajnovky“ a dál Vám nemám moc co říct, protože těch pár normálních bych v článku musel jenom vychvalovat, a to by Vás nebavilo.
Takže příští průvodce nebude na základě vlastních zkušeností, spíše to, co jsem za těch pár let odkoukal a slyšel od jiných kolegů.

No nic, tak k věci.

I když jsem nepsal, pár témat a nápadů, víceméně postřehů, které se staly kolem mě a stále dějí je několik.
Dneska bych dal dohromady asi spíš pár takových aktualit, které se cyklicky vrací především s pěkným počasím. Je to spíš takové připomenutí každoročních sezónních nešvarů našich módou nedotčených spoluobčanů. Nejen módou, ale i selským rozumem.

I.

Případ číslo jedna bych představil metaforou ve formě zřejmě nejznámější hádanky. „Co je těžší? Kilo peří, nebo kilo železa?“

Specifičtěji. „Kdy je větší zima? V říjnu když je 5 stupňů, nebo v dubnu, když je 5 stupňů?“

Asi si říkáte, že je to otázka jako pro idiota. Pak mi prosím vysvětlete, proč každej 3. se v říjnu zahalí kabátem až po kotníky a vyzdobí to beranicí, ale při stejný teplotě v dubnu vezme ohrnutý jeany bez ponožek, tričko s „véčkem“ a rozepnutou mikinou s květinovym vzorem?

A nejlepší je pak poslouchat ty lidi, co si stěžují, že jsou nemocný doma pod peřinou a vůbec nechápou, jak je možný, že zrovna když přichází léto, tak onemocní. Jako minulej rok.

Samozřejmě je mi jasný, že tohle bude číst mnoho erudovanejch doktorů a oblastních specialistů na sezónní virovou migraci, kterých se to dotklo a pošlou mi pár grafů, jak je to s virovou situací právě teď a že to vůbec není vohrnutejma jeanama.

Ale možná na tom něco bude co??

II.

Dalším problém, který způsobuje bolest očních víček až občasné zarudnutí je kombinace zimního tuku a legínek z Tally Weijl. Sice se říká, že legíny jsou pro všechny postavy, bohužel ne pro všechny oči.

Uznání těmto tučným princeznám přesto náleží. To, s jakým sebevědomím a grácií nosí podobné modely. Jakoby jim ani nedalo práci se do nich doma nacpat. Jakoby do nich vklouzli jako laňky a vyrazili na promenádu.

No, a abych nebyl znám jakožto mysoginní bastard (Mysoginie – chorobná nenávist k ženám), rád bych se pobavil i o nešvaru pánského pohlaví.
O sandálech a ponožkách už jsme toho slyšeli i četli dost, ale je tu spousta takových, co během zimního období konzumovali pouze špenát a 2-6x navštívili také nejbližší posilovnu. Motivováni workout playlistem v několika sériích zvedli tyč benchpressu bez pomoci, což je přimělo si myslet, že životní forma přišla a je třeba ji ukázat i ostatním.

Tito 30-65 kilogramů vážící pořízci se ještě ráno vydali nakoupit jednobarevná, většinou bílá tílka (bílá proto, aby nás neochudili o nějaký sval, protože každý svalovec dobře ví, že vše nejlépe vynikne pod bílou či šedou), která se běžně nosí jako přiléhavý podklad pod košile.

Ještě 3 série kliků po 12 a vše je připraveno. Pořez hrdě odkusuje cedulku Intimissimi a navléká XS tílko na svou mužnou hruď. Při pohledu v zrcadle se utvrdí, že bradavky trčí skrze naplé tílko, což je jednoznačný rys trénovaného hrudního svalstva.
Poslední krokem je koupelna, kde svým gelem s příponou „WET“ naježí své řídké kadeře.
Vše je připraveno, nasazuje sportovní brýle Oakley a vydává se... Je, to jsem se trošku rozvášnil, ale asi víte co myslim.

Jackpot je, pokud má ještě kamaráda.