Malá Továrna Na Hovínka

Začnu krátkým příběhem o našem mazlíčkovi. Do naší rodiny přibyla fenka s honosným názvem Žofie Von Bahnhof. Je to yorksheer kříženej s dalmatinem s tím, že ty tečky jsou takový rozpitý. Jako špatně natřenej pes po dešti.

Žofinka je hravá, je čilá ale neposlušná. Loužičky vytváří nezávisle na místě a času po celém bytě. Tento 1550 gramových kousek denně vyčůrá přibližně 3x tolik, co váží, což je obdivuhodné.
Nedávno začala štěkat a stále se nám snaží něco říct. Nejplodnější chvíle má tehdy, pokud všichni spí.

Unikátní je její schopnost pohybovat s vlastními výkaly. Libuje si v přenášení částí (ano, pouze částí) svých bobků. Jsou 2 místa, kde můžete na tyto bobky narazit. Přenáší si je buď na sedačku, kde sedíme my, tedy není úplně nemožné čas od času nasahat na zadní straně svých tepláků nějaký ten bobek. Již placatý.
Druhé místo je její pelíšek. To je další věc, kterou mě fascinuje. Svůj prťavý pelíšek klidně sdílí celou noc s bobkem, který se povaluje jen několik centimetrů od čumáčku.

Když jsme se dostali k hovínkům, přichází na řadu hlavní příběh, jehož scénář už se dá předpokládat.

Ještě uveřejním větu, kterou jsem od své mamky často slýchával. ,,Choď v pantoflích!‘‘ nebo ,,Kde máš pantofle?‘‘
A všichni dobře víme, že mamky mají pravdu.
A teď už vám je asi jasné co se stalo.

Budík. Venku tma. Všude tma. Potřebuju si dojít na záchod. Kde mám pantofle? Ále, kašlu na pantofle. Po paměti jsem došel ke koupelně, otevřel si posuvné dveře a hned první krok mi naznačil, že s čůráním budu muset ještě chvilku počkat. Nejdříve sprcha.
Má bosá noha se mi svezla po kluzkém, lehce nařidlém hovínku a já to málem neustál. Hned mi bylo jasné, oč běží. Rozsvítil jsem. Jelikož nejsem silná povaha, dlouhá lajna smrdutého hovínka táhnoucího se dobrý metr od dveří, v mém žaludku vyvolala nejistotu. Dílo bylo dokonáno ve chvíli, kdy jsem dostal ten úžasný nápad nohu zvednout a ze spoda se podívat, jak se takové hovínko na holé noze vyjímá. Střih.
Zvracím do záchodu s hovnem na noze.

Konečně jsem ale po těch letech začal chodit pravidelně doma v pantoflích.