Doktor Z Hor

Šel jsem se projít s jedním děvčátkem po Praze. Nebylo zrovna nic na programu, tak si řikám, že se projdu. Aspoň nebudu sám.

Trošku jsem se obával, protože ty první session a především prvních pár minut, není vždycky zrovna procházka růžovou zahradou.

Za 30 minut jsem mohl jít rovnou operovat. Chodí totiž na zdrávku a shrnula mi asi vše, co se za poslední 4 roky naučila.
Takový apendix bych už zvládl vyoperovat heverem. Po slepu.

Ale najednou jsme našli společné téma. Byl jsem to já. Moje nejoblíbenější téma.

Chvilku jsme kroužili kolem mých zdravotních patálií, což mě vyburcovalo k tomu, se i na něco zeptat. Odpovědi mě docela bavili a já začal mít pocit, že bych byl skvělým lékařem.

Dostal jsem na talíř spoustu historek z lékařské praxe, kterým se mi nechtělo věřit. Jedna lepší než druhá a já měl chuť být u toho.

Dokonce jsem se dozvěděl i pojmy z neoficiální lékařské terminologie.
Pobavilo mě, čemu ošetřovatelé říkají dream team. To je tak, když se vám na pokoji sejde někdo v terminálním stádiu a zástupce stařecké demence. Osoba v terminálním stádiu je člověk, jehož život je v cílové rovince. Je to, jako když vypínáte počítač a on vám nabídne aktualizace před úplným vypnutím, s tím, že zde už vám ty aktualizace k ničemu nebudou. Během aktualizování s počítačem nic dělat nemůžete, a přesto vám žere baterku. Stejně tak člověk v terminálním stádiu už jen káká, čůrá a přijímá potravu drátkama. A pak tu máme ty pomatené.
Nechtělo se mi věřit, že tito hrdí majitelé demence, jimž se postupně likvidují nervové buňky, jsou na tolik kreativní, aby zapomenutý ručník v koupelně ospravedlnili gangem, který se tu čas od času mihne a ukradne, co zrovna nejvíc potřebuje. V našem případě červený ručník.

Co mě ale na tom baví nejvíc, že zatímco jeden z obyvatelů pokoje si v klidu umírá, druhý apeluje na dopadení ‘‘ručníkového‘‘ gangu.
Skutečné panoptikum.

Úžasný je doporučený přístup k těmto senilním pomatencům. Údajně nemá cenu je přesvědčovat o tom, že svůj ručník museli někde zapomenout, ale přistoupit na jejich hru, což mi přijde absolutně dokonalé.
Na místo toho, aby jste se stresovali vyčerpávající argumentací, která by stejně nikam nevedla, prostě můžete jednoduše odvětit, že do gangu se infiltrovala sestřička ze spálenin ve 4. patře a údajně už vyjednává o výměně.

Inzerát na ošetřovatele dream teamu by vypadal asi takto:
Hledáme kreativního a veselého člověka, kterého nerozhodí ani hovno.

Dalším bodem, jež mě pobavil, ačkoli bude snad ještě morbidnější než vše, co bylo zmíněno doposud je SMRT, aneb jak ošetřovatelé a zkušenější praktikanti vnímají odchod na onen svět.
Zde by se hodilo citovat, takže budu citovat. ‚, Ale pak už jsem si zvykla haha. To třeba jednou jsem měla den, kdy mi umřeli 3 pacienti. Říkali mi tam sestra smrt. Ráno mi vytuhl jeden, tak mi přidělili další pokoj, abych se z toho dostala. A do oběda mi pošli další dva.‘‘

Chvilkama jsem měl pocit, že se bavíme spíše o akvarijních rybičkách.

Již jsme si prošli demencí, terminálním stádiem a posledním výdechem. Naše cesta pomalu končí, ale ještě si dáme poslední zastávku.

Tedy to, co následuje po té, kdy je doktorem konstatována smrt.
Po řádném omytí mrtvého, se ošetřovatelé zhostí administrativní funkce. Chopí se fixky a na tělo napíšou jméno a čas úmrtí. Jako kdy píšete adresu na dopis. Tím, ale ještě není tělo připraveno k odeslání. Ještě je potřeba podvázat bradu z důvodu, aby se neotvírala při manipulaci pusa. (vypadá to divně) Zde je prostor pro seberealizaci. Volba uzle závisí na ošetřujícím. Často se setkáváme s klasickým tkaničkovým. Ale existují i případy, kdy se mezi zaměstnanci objeví fajnšmekr a nebojí se uvázat volné oušku, nebo liščí smyčku. Dále pak v případě, že dotyčný zemře s očmama dokořán, se použije lepící páska a oči se zalepí. Ano, i mě napadlo, proč je prostě vždycky jen za pomocí ukazováčků nepřivřou manuálně tak, jak vídáme ve filmech. No, prý to nedrží. Další mýtus pokořen.
Nakonec očištěného, popsaného, svázaného, zalepeného vložíme do černého pytle a zařadíme jej do evidence.

 Chtě nechtě. Na kancelářskou práci narazíte všude.

Barvy a Významy

Pár let zpátky, když jsem ještě hrál na Spartě, jsem vídával jednu dívku, a to vždy na stejném místě. Na semaforech, asi 500 m od arény Sparty. Nádherná blondýnka, často v kšiltovce. Byla jako z pohádky.

Vždy se vezla v matném Porsche Cayenne s označením turbo.

V rozmezí 2 let jsem ji na těchto semaforech potkal asi 5x. Vždy jsem ji potkal ve svém prvním skromném městském autíčko žluté dynamické barvy. A vždy byl scénář stejný. Já zíral a ona dělala, že ten ve vedlejším autě jen obdivuje její jednadvacítky kola a koukala před sebe nebo do mobilu. Skoro jsem pokaždé zapomněl, že mám už zelenou. Jen jsem hleděl ze sníženého podhledu na její dokonalej ksichtík. Kolikrát jsem si říkal, co bych udělal, kdyby se podívala. No, zřejmě nic.

Ale jednou se scénář naprosto změnil. Zastavím na semaforech. A koho nepotkám. Princeznu v Porsche. Nasadil jsem klasickej zamilovanej výraz a slintal si na rukáv.

Najednou se z ničeho nic na mě podívala s nádherným úsměvem na rtech. Měla opět tu baseballovou kšiltovku a já málem roztál. Její mrknutí vše korunovalo. Byl jsem jako opařenej a asi ani nechci přemýšlet nad tím, jak jsem u toho mohl vypadat.

Blikla zelená a ona odjela. Ještě chvilku jsem byl mimo a vybavoval si ten její pohled a úsměv dokola a dokola. Pak jsem se začal pomalu vracet do reality.

Nevim, jestli to byl pouze osud a prostě 5x předtím neviděla můj slintající obličej nalepenej na okně ŽLUTÉHO auta hned vedle ní, nebo jen nemá ráda žlutou.

Nakonec jsem ji ale dostal. Jediné co stačilo, vyměnit ŽLUTÉ Punto za ČERNÉ BMW X5, kterým jsem ten den jel.

Do té doby jsem si neuvědomil, jak velký vliv na náš život mají barvy.

Instadiggers

Instagram se vyvíjí a s ním i určité skupiny lidí. Je zábava sledovat, jak se na instagramu objevily určité vzorce chování aby dotyční docílili trošky té ''instaslávy''

Instakomunita je neustále v progresu a já pobaveně sedím na posteli a sleduju, co všechno jsou schopni pro ''lajčík'' nebo follow lidi udělat, nebo pro to, aby pozdvihli svou image.

Budu psát z chlapskýho pohledu ale krásně to platí i opačně.
Teda, možná předevšim opačně.
Takže něco málo ve 4 bodech.

1. Není všechno zlato co se třpytí

Může se ti stát, že ti ''lajkne'' fotku krásná buchta.
Rozhodně neslav předčasně. Na 99% to neni tím, že dobře vypadáš, máš básnický střevo a dotyčná se zamilovala do tvých ''vtipných'' popisků, nebo že sis ráno připravil pěkný vločky s banánem a jahodou.
Vlastně ve většině případů si relativně dobře vypadající osoba vybere k ''olajkování'' přiměřeně nebo jednoznačně ošklivější protějšek, protože právě tam očekává vyšší možnost úspěchu. Získat like.
Zřejmě si se stal obětí hojně využívané strategie. A navíc ti dotyčná nepřímo vkazuje, že jsi docela ošklivej. 

2. Like Wars - Začni mě sledovat první

Aneb olajkuj ji i to, co tam ještě nedala. Ten follow musí přijít.
 

Hasthtag CzechGirl a olajkuj všechny fotky s timhle hashtagem za posledních 24 hodin. Je to investice.

Tady bych z psychologického hlediska označil strategii jako poměrně erudovanou. Neboť zde se setkáváme s využitím pravidla reciprocity v praxi. Zde nehraje roli to, že vůbec nevíte, co to ta reciprocita je ale na většinu lidí vychovaných v civilizovaném světě reciprocita působí. Takže vlastně nevědomky experimentujete, dobrý co.
Reciprocita je vlastně případ, kdy příjemce daru cítí povinnost dar oplatit.

3. Alter Ego - Můj táta má bezva káru

Tak s tím se setkal už téměř každý. A dovolim si tvrdit, že každý z nás už někdy přidal příspěvek se stejným motivem. Aby ostatním ukázal, jak moc se má dobře.

Tady mám teorie dvě.
A) Buď žijeme v době, kdy nasrat ostatní je ta nejlepší věc, co vás ten den může potkat a musíme s ostatníma soutěžit i o to,kdo umí líp naaranžovat pomeranč na barevný prkýnko z IKEI. V horšim případě čí táta má lepší fáro.

B) Nebo jsme prostě dementi.

Předmětem tohohle bodu jsou spíš extrémnější případy.

Příkladem tohohle bodu může být tvůj kamarád, co pracuje v recepci pěkný restaurace. Den co den se fotí s klíčkama luxusních aut, u kterých najdeme tagy jako #LiveTheDream a podobně.

Nebo tvoje kámoška, co jí tata dal pozici ve firmě, kde je platná jak cikánovi solárko, ale každej den tě zaplaví fotkama v sáčku s popiskem, jak se připravuje na důležitou poradu, kde stejně pak jen čumí do mobilu a aplikuje první dva výše zmíněné body.

Jednoduše je hrozně důležité ostatním ukázat, co všechno máte, i když to třeba není ani vaše, že jo.

4 Statistika věda je a poměr je nejdůležitější

Ačkoli většina z těhle lidí neví, co je to aritmetický průměr, za to dobře ví, jak důležitý je poměr.

Každá InstaBorec ví, že musí mít pořádný poměr. Čím větší je rozdíl mezi těmi které sleduji, a těmi, které sledují mě, tím lépe.

Oni by vás třeba rádi začli sledovat, ale oní nemůžou. Sleduje je 2 k lidí a oni sledují 99 lidí. Trojciferné číslo se do kolonky sledování prostě nehodí. To ví přece každej.

V módě je také nakupování lajků a followerů. Ano, vážně. Nakupování.
Mnoho uživatelů si skrze speciální aplikace tyto číselné údaje i kupují.
To už to musíte mít ale slušně pomotaný. Ale to ať si každý sáhne do svého svědomí.


V závěru bych chtěl říct, že instagram je strašně důležitej a správným směrem rozvíjí vaši osobnost. Pokračujte v tom.