Matikář

Matikář

Už je to pár dní co si tu tak jakože „houmlesim“ v Rotterdamu. Tašky mám stále zabalené, neboť jsem ještě nepoznal příchuť vlastní postele, či vlastního prostoru přesahující rozlohu vlastního těla.

Krom toho, že spoďáry z ekonomických důvodů již mění barvu i strukturu je všechno relativně OK.
Hlavní aktualitou je fakt, že zítra podepisuju nájemní smlouvu. Na pokoj. Což mi přijde vtipný, nevim z jakýho důvodu ale přijde. Každopádně se těšim jak malej Jarda až si zaprdim vlastní prostor bez toho vnitřního pocitu nejistoty, že každou chvíli může přijít pravoplatný obyvatel.

Možná teď trošku odbočim, ale nedávno jsem po sobě četl to, co sem plodim. Většinou to píšu z první bez přípravy a díky mé precizní povaze to většinou ani znova nečtu a nahrávám na stránky.
A přistihl jsem se, že se vybarvuju jako nějaký nemytý čuně, co je zároveň sukničkář a sežral šalamounovo hovno. Jen bych rád uvedl, že takový nejsem, alespoň ve většině případů a maminka mě vychovala dobře.
To, co tady zveřejňuji jsou víceméně slovní průjmy, kdy můj mozek potřebuje vyloučit určitá slova souvisle seřazena do vět. Nevím sice proč, ale čas od času se to děje a tak tomu nechávám volnej průběh. Ale důvod proč se tady ospravedlňuji je především ten, že spodní prádlo si měnim většinou v čas, ještě předtím, než ho podnebí v dané oblasti jakkoliv ovlivní.

Ale zpátky do Rotterdamu. Kdo mě zná blíže dobře ví, že to, s čím se vážně nekamarádím je matematika.
Ti, co mě znají ještě lépe ví, že jsem nejednou stál o letních prázdninách před komisí.
Takže asi chápete moje zděšení během včerejšího meetingu, kdy se děkanka katedry jen tak mezi slovy zmínila o chystané matematické prověrce, která má otestovat, zda-li jste vůbec způsobilí studovat na univerzitě.
Asi z důvodu taktického jsem se o takovémto podfu(c)ku dozvěděl až po zaplacení školních poplatků.
Toto oznámení prohlásila do mikrofonu v monster class, kde nás sedělo dobrých 300. Když přišlo na otázky hádejte, koho nejvíc zajímalo co se stane, když tím testem neprojdete.
Ano, správně, tak jsem se zeptal.
Děkanka mě ihned ujistila, že si nemusím dělat starosti, že jde o základní matematiku a hlavní náplní budou algebraické rovnice, zlomky, poměry a podíly.
Nechtěl jsem vypadat jako tele a uklidněným tónem do propůjčeného mikrofonu jsem velmi americky prohodil jen „ooooh, ok, no problem“.

Avšak uvnitř jsem si uvědomoval, že to je docela big problem actually. Protože ti, kteří test nezvládnou budou zařazeni do „speciálního“ programu na podporu logického myšlení a matematických dovedností. A mimo to, že toho budu mít docela dost fakt nepotřebuju chodit ještě 5x týdně na matematiku a ke všemu navrch být exemplárnim případem demence.

No nic, test jsem nakonec nějak napsal a kdo ví, jak to dopadne. Jediné co mě znejišťuje a háže negativitu na mé očekávání je fakt, že jsem si tak v klídku opisoval výsledky od studentky opodál a až u 9. příkladu jsem zjistil, že slečna pracuje na zcela jiné verzi, než která byla rozdána mně. Takže jsem musel jet na vlastní pěst.

V příštím týdnu bych měl vědět jak to dopadlo. Takže Vás budu spravovat, zda-li jsem v programu pro retardovanou mládež či nikoliv.

Operace Migrace

Čau všichni moji fanoušci! :D

Je mi uplně jasný, že jste se nemohli dočkat nějakýho dalšího inteligentního příspěvku a Vaše životy v posledních měsících mé neaktivity značně strádaly.
Ale tohle období končí (na neurčito) a vy se zas dostanete do pohody.

Ve zkratce shrnu události posledních měsíců.

Po několika stovkách hodin na internetu, testech a podobných peripetiích jsem se nějak dostal na univerzitu v Rotterdamu. Chvilkama jsem ani nevěděl co dělám, ale dopadlo to dobře. Což vlastně může být fajn fakt pro ty, co taky uvažují někam odejít, ale nevědí, jak to zařídit. Prostě step by step a ono to nějak dopadne.
Dokonce se mi podařilo si i vykomunikovat tým, za kterej tu budu hrát, což byl teda taky slušnej porod.
Ale ten proces mě naučil jedno, co si nezařídíš sám to nemáš. Samozřejmě, že „cestou“ jsem potkal nespočet lidí. Těch typů, co uměj zařídit uplně všechno a maj známosti všude, většinou maj od všeho i klíče. Jo, a pokud náhodou někoho neznaj, tak maj kamaráda a ten ho zná, takže pohoda.
Určitě znáte tyhle šéfiky, co sami stejně seděj většinu času doma a koukaj na porno, ale na venek se tvářej, že maj pod správou půlku zeměkoule.

Všechno se to nějak semlelo a já už si to ženu po německý dálnici směrem do Holandska.
Punťa z roku 2009 s obsahem 1,2 narvanej k prasknutí na mě řval celou cestu. Jestli prej nejsem magor, že 150 celou cestu rozhodně nepojede a podobně.
Nakonec jsme se domluvili, když jsem mu dal v Německu napít o poznání kvalitnějšího Naturalu než je k dostání u nás. Nejen, že jsem z kopce letěl i 170 ale i spotřeba o poznání klesla a dokonce na mě už neřval tak nahlas. V jednu chvíli jsem přes řev motoru dokonce slyšel i rádio, což bylo super.
V jednu chvíli jsem na něj byl i hrdý, když jsme předjížděli Porsche 911. Ta chvíle skončila ve chvíli, kdy jsem zjistil, že sjíždí z dálnice.

No nic, jsem v Holandsku a vítá mě trenér, u kterého budu další pár dní bydlet, než si najdu něco sám.

Je fajn. Je mu 32 let, druhá bráda kterou svět neviděl, což je zajímavý nepoměr k jeho tělu, neboť nějak extra tlustáj rozhodně není. (ANO, vím, že jsó v jistých slovech chyby, ale to je jen opatření, kdyby hoó napádloó to třeba hodit do gůglovýho překladače, protože you never know, asi bych neměl kde bydlát)

Taky jede Tinder, ale hrozně. Podle mě to bude trošku zoufálek ale je milej, vaří večeře na mé přání a vaří je dobře.
Jen se už díky mým neúspěchům s hledáním bydlení začíná trošku potit, ale maskuje to výtečně.

Rád bych Vám popsal průběh hledání, protože jsem zažil fakt hodně  zajímavých rozhovorů a situací, ale je toho tolik, že by mi došel papír.

Takže jen shrnu co se stalo a nakonec rozepíší včerejší neúspěch.

Už jsem se setkal s lidma, co mě chtěli okrást na depozitech kvůli pronájmu bytu. Jeden byl dokonce takovej střelec, že mi poslal nabídku, která se neodmítá.

Cituji: „Hello, I am not in Rotterdam at the time, but you cand send me the deposit (850 eur) and when I receive it, I`ll call to my lawyer and he will prepare the contract for you and gives you keys.“ jo, přesně tohle mi přišlo. Za doplnění stojí, že je to černoch z Nikaragui, nebo jak se to píše. Docela řízek.

Taky jsem byl na prohlídce bytu, kterej na fotkách vypadal pěkně prosvětleně, díky velkým okenicím a měl být ve druhém patře.
No, řekl bych, že pronajimatel zapomněl uvést znaménko mínus.
Adresa sice seděla, ale byt byl spíše v patře -2 a bez oken. Tak jsem poděkoval za super prohlídku, ale že si to musím ještě rozmyslet.

Bylo toho opravdu hodně ale třešnička přišla až včera.

Skvělá cena v přijatelné lokaci.
Se svým novým parťákem, se kterým zde hledám bydlení jsme se vydali prozkoumat objekt.

Šlo o pár, kdy žena jakožto zástupce bílé odrůdy lidského pokolení a muž jakožto opak, se právě nastěhovali do nového domu. Ale den po té se dozvěděli, že musejí OBA na 2 měsíce odjet a to již příští pondělí. Ona je právě mimo město, takže prohlídku nám umožní její přítel. Prý se ho nemáme bát, že má křehkou duši napsala.
Plán byl takový, že dodělají přes víkend chystané práce v bytě a my se v nedělní podvečer nastěhujeme.

Už klepeme na dveře. Otevírá nám asi 2 metrový černý obyvatel. Zrovna natíral bílou, takže tím trošku odlehčil situaci.
Byli jsme trošku překvapeni kolik práce ještě zbývá, ale on nás ubezpečil, že má hodně sourozenců a večer přijdou pomoci.
Takže uchlácholeni scházíme o patro níž, kde dochází k předání depositu v hodnotě 400 eur.
Obrdželi jsme klíče a odcházíme na autobus.
Naštěstí jsme nad vším přemýšleli a přehrávali si, co se uvnitř stalo, jelikož pár věcí nám úplně nesedělo. Především to, že on má v jednom z pokojů kufry. Najednou nás napadla myšlenka, jestli on tam náhodou nechce být s námi.

Vracíme se, abychom se velmi opatrně zeptali a nepochroumali jeho křehkou duši.
Dostáváme trošku mlhavou odpověď, že by měl odjet ale neví to jistě. Po pár dalších větách jsme pochopili, že tak týden bude mlžit a nakonec zahraje na city, že šlo všechno do kopru a musí s námi zůstat. Představa, že budem dostávat dvoumetrového černocha z jeho baráku nebyla vábivá.
Také jsme pochopili, že si myslí, že jsme gayové a proto není pro nás problém spát na jedné matraci v malém ač útulném pokojíčku v podkroví.

Nastala konverzace na tenkém ledě. Jen pro upřesnění shrnu situaci.

Já i Martin jsme zhruba stejně vysocí a stejně stavěni (180 cm/82 kg) bílé barvy. Stojíme  v rozestavěném baráčku v jižním Rotterdamu. Ani jeden z nás holandsky neumí.
Naproti tomu 2 metrový černoch kdoví odkud, jež se také během prohlídky pochlubil že miluje fitness a kickbox, zároveň držíc naše peníze v ruce. Opravdu výborná kombinace barvy pleti a zájmů.

Tento rozhovor se stal opravdovou alchymií. Jedna chybná fráze, jedno nedorozumění a my jsme se mohli stát součástí základů nové stavby.

Přišla na řadu konverzace a slovo jsem měl já. Hrozně rád bych Vám řekl, co jsem mu tam povídal, ale díky sevřenému žaludku a staženým žilám se mi mozek neokysličoval dle běžných postupů a zřejmě zatlačil na nějaké místo, jež má pod správou paměť.
Normálně mám okno.
Ze střípků však vím, že jsem mu tam verbálně vylízal prdel. Taková ústní slohovka na téma jak je úžasnej, že to takhle hezky vymaloval a podobně.

Když jsem přišel k sobě, už jsem seděl v autobuse pryč, i s penězi.