Matikář

Matikář

Už je to pár dní co si tu tak jakože „houmlesim“ v Rotterdamu. Tašky mám stále zabalené, neboť jsem ještě nepoznal příchuť vlastní postele, či vlastního prostoru přesahující rozlohu vlastního těla.

Krom toho, že spoďáry z ekonomických důvodů již mění barvu i strukturu je všechno relativně OK.
Hlavní aktualitou je fakt, že zítra podepisuju nájemní smlouvu. Na pokoj. Což mi přijde vtipný, nevim z jakýho důvodu ale přijde. Každopádně se těšim jak malej Jarda až si zaprdim vlastní prostor bez toho vnitřního pocitu nejistoty, že každou chvíli může přijít pravoplatný obyvatel.

Možná teď trošku odbočim, ale nedávno jsem po sobě četl to, co sem plodim. Většinou to píšu z první bez přípravy a díky mé precizní povaze to většinou ani znova nečtu a nahrávám na stránky.
A přistihl jsem se, že se vybarvuju jako nějaký nemytý čuně, co je zároveň sukničkář a sežral šalamounovo hovno. Jen bych rád uvedl, že takový nejsem, alespoň ve většině případů a maminka mě vychovala dobře.
To, co tady zveřejňuji jsou víceméně slovní průjmy, kdy můj mozek potřebuje vyloučit určitá slova souvisle seřazena do vět. Nevím sice proč, ale čas od času se to děje a tak tomu nechávám volnej průběh. Ale důvod proč se tady ospravedlňuji je především ten, že spodní prádlo si měnim většinou v čas, ještě předtím, než ho podnebí v dané oblasti jakkoliv ovlivní.

Ale zpátky do Rotterdamu. Kdo mě zná blíže dobře ví, že to, s čím se vážně nekamarádím je matematika.
Ti, co mě znají ještě lépe ví, že jsem nejednou stál o letních prázdninách před komisí.
Takže asi chápete moje zděšení během včerejšího meetingu, kdy se děkanka katedry jen tak mezi slovy zmínila o chystané matematické prověrce, která má otestovat, zda-li jste vůbec způsobilí studovat na univerzitě.
Asi z důvodu taktického jsem se o takovémto podfu(c)ku dozvěděl až po zaplacení školních poplatků.
Toto oznámení prohlásila do mikrofonu v monster class, kde nás sedělo dobrých 300. Když přišlo na otázky hádejte, koho nejvíc zajímalo co se stane, když tím testem neprojdete.
Ano, správně, tak jsem se zeptal.
Děkanka mě ihned ujistila, že si nemusím dělat starosti, že jde o základní matematiku a hlavní náplní budou algebraické rovnice, zlomky, poměry a podíly.
Nechtěl jsem vypadat jako tele a uklidněným tónem do propůjčeného mikrofonu jsem velmi americky prohodil jen „ooooh, ok, no problem“.

Avšak uvnitř jsem si uvědomoval, že to je docela big problem actually. Protože ti, kteří test nezvládnou budou zařazeni do „speciálního“ programu na podporu logického myšlení a matematických dovedností. A mimo to, že toho budu mít docela dost fakt nepotřebuju chodit ještě 5x týdně na matematiku a ke všemu navrch být exemplárnim případem demence.

No nic, test jsem nakonec nějak napsal a kdo ví, jak to dopadne. Jediné co mě znejišťuje a háže negativitu na mé očekávání je fakt, že jsem si tak v klídku opisoval výsledky od studentky opodál a až u 9. příkladu jsem zjistil, že slečna pracuje na zcela jiné verzi, než která byla rozdána mně. Takže jsem musel jet na vlastní pěst.

V příštím týdnu bych měl vědět jak to dopadlo. Takže Vás budu spravovat, zda-li jsem v programu pro retardovanou mládež či nikoliv.