Prodám plíci Zn. Spěchá

Dneska jsem se byl projít s jedním bratrem ve zbrani. Přijela ho dnes navštívit slečna z dalekého Ústí. Pro ty, kteří Ústí neznají, je to městečko na půl německé, na půl české.

Je to asi 50 kilometrů za konečnou stanicí jediného veřejného spoje, který se do těchto končin odvážně vypravuje.

Což vlastně není vůbec podstatné, pro náš příběh, ale jako pražák si neodpustím narážku na všechno, co není Praha, nebo tam nejezdim na chatu.

Po té, co mi vylíčil celodenní program, který s dívkou prožil jsme udělali rekapitulaci finančního ražení.

Došlo mi, že Filip přemýšlí úplně stejně jako já a věřím, že jako mnoho z nás, jen je to věc, kterou uplně veřejně neprohlašujeme.

Takže dnešní díl jsem nazval finanční plánování aneb každá koruna se počítá, přesněji, co má každej kluk v hlavě, když jde vyvenčit nějakou slečnu.

Sepíšu to formou konverzace, protože jsme se tak nějak krásně doplňovali.

„Kámo, to máš támhle obídek za 200,- pro každýho, ale bez pití.“

„No a viděl jsi ty ceny v Praze? Vždyť voda už je luxus. 5O,- za vodu? To je strašný.“

„A teď si vem, že musíš počítat s tím, že ta buchta má žížu. Venku 25 nad nulou, tak to počítej aspoň kilo za pití pro ní, a to doufej, že pije jenom vodu.“

„Ale on je teď v módě v tyhle dny ten Aperol Spritz a nebo si dá vínečko. No a pokud nepije alkohol, stejně tě v tý nabídce strašej pořád ty úžasný domácí limonády za 99,-.“

„To jo no. To je o nervy sledovat, jak projíždí ten jídelák celej co?“

„Ono je nejlepší rovnou navrhnout tu obří konev s vodou, ale za to dáš stejně pomalu kilčo.“

„To sice jo, ale koukni. Seš po obědě, o pětibábu lehčí, ale ona jela 2 hodiny busem z Ústí a nepošleš ji zas na zastávku že jo. To máš pak kafíčko v centru...“

„O kafíčkách mi nemluv, ty kafíčka jsou stejně drahý jak to jídlo už.“

„Jako nějaký McCafé ještě jde viď, pade, šede, ok. Ale ty Starbucksy, Costy a tyhle výmysly, to je jiná KÁVA.“

„Já to znám, kilčo sem, kilčo tam a k tomu „Chesekake“ za 120,- a já mám slzy na krajíčku“

„Na kávu musíš vždycky k těm automatům. Všechno za 15,- a pohoda, já stejně nepoznám latte od turka.“

„Tak zrovna v těhle automatech nerozeznáš polívku od turka, ale cena skvělá. Jenom nevim, co by na to řekla“

„Ty si z toho děláš srandu, ale já bych ten automat bral všema deseti.“

„I kdybys měl jít do toho Mekáče, tak na každý kávě máš 40 domů, to je hoďka parkování v centru, to jsou prachy, který už můžeš použít zase jinde“

„No a pak se ti může stát, že to protáhnete až do večeře a tam už to neni ani vtipný“

„To je tak si vzít hypotéku na tyhle procházky do Prahy.“

Od srdce jsme se zasmáli, protože je k nezaplacení si s někym sjednotit myšlenkový pochody. Procházíme si tak Příkopama a Zara.

„Ty jo, pěkný tričko, zkus si ho“

„Tak to v tomhle tričku jseš velkej kousek, to ber“

„Víš jak jsme se teď bavili asi 20 minut o tom, jak zamnou dneska přijela ta holka?“

„nic neříkej“

„Nashledanou...“

 Zdroj: http://d1zlh37f1ep3tj.cloudfront.net/wp/wblob/54592E651337D2/88E/CDABE/hSJVN6wtPiTryIOzbrbgNA/No-Money.jpg