Vedoucí Projektu

Tak s tou pravidelností to nevyšlo tak uplně podle očekávání. Ale to je hlavně proto, že tu mám furt co dělat. Hlavně ty projekty, ach ty projekty.

Na každej předmět jsem v jiný skupině součástí nějakýho projektu, už se ztrácím, s kym pracuju na čem. Naštěstí používáme whatsapp skupinové konverzace. Jsem členem asi 20 skupin už, takže telefon mi pípá víceméně celej den.
Co mě vždycky trošku vyvede z míry je, když večer před půlnocí jedu (už asi po 6.) Californication a začnou mi pípat konverzace a všichni řešej projekty.
Proč si proboha nedaj aspoň chvíli pokoj.
Trošku jsem z tý jejich aktivity nervózní. Ale nejsem ten, co se sesype pod tlakem. Většinou prostě jen vypnu upozornění a koukám dál.

Nejvtipnější je, že hlavní projekt vedu v naší skupině já. Ano, jsem CEO.
CEO, kterej vůbec netuší co má dělat a tak nějak se všechno děje za pochodu. Skupina je občas možná nervózní, ale nedávají to znát. Občas mi fakt přijde, že mi i důvěřují. Kdyby jen věděli.

Taky jsem zjistil, že bych měl nejprve blíže prozkoumat background svých spolužáků, abych si mohl stanovit hranice svého černého a sarkastického humoru.
Předevčírem jsem nedopatřením způsobil menší třídní „haló“. To, když se část třídy domlouvala na večerní pitku. Po té, co naše kanadská kamarádka navrhla lokalitu a čas, začali lidé potvrzovat svou účast slovním spojením „I’m down“.
Což jsem nemohl nechat jen tak, a ke svému potvrzení účasti jsem přiložil i obrázek.

 A právě ten se stal onou achillovou patou. Evidentně ne všichni jsou na stejné humoristické vlně. Část třídy zůstala pohoršena. Naštěstí mám ve třídě pár přátel z východního bloku, kteří mě nezklamali a podpořili, utvrdili mě, ať se nenechám vykolejit a jsem stále svůj.
Nevím, jestli jim to přišlo tak vtipný, nebo prostě rádi přilívají olej do ohně a těší se na mé další sociální selhání.

No, nebylo to vlastně poprvé. Před týdnem se pořádala velká školní akce pro prváky a vytisklo se stovky letáků, které byly k dostání všude po škole.
Z jednoho z nich jsem sestavil „vlaštovku“ a s výkřikem „spread the party“ jsem vyslal informaci do prostoru.
Nebyl bych to já, aby vlaštovka nepřistála dvoumetrové černé africké dívce přímo za obroučkami dioptrických brýlí. Ale co, aspoň se tu nenudíme. Je fakt, že by někdo mohl už převzít tohle břemeno, přeci jen zas uplně nepotřebuju být ten, jehož jméno je známo pro nevhodné vtípky a neomalené akce.

Dneska mám v plánu jít někam koupit šroubovák a šroubky s hřebíky. Hodlám totiž sestavit takovou tu malou mobilní skříňku z IKEI. Do toho bych si chtěl koupit nějaký 2 pěkný obrázky a zútulnit si obydlí, takže budou zřejmě i nějaké zásahy do zdi.
Jakožto dítě prahy jsem vrtačku viděl asi jen ve výloze a od svých 6 let co jsem si u babičky kladívkem pohmoždil palec jsem se těmto nebezpečným věcem úspěšně vyhýbal.
Takže dneska konfrontace s rivalem, ještě v dávných dobách mi lekci udělil.
Jsem si jist, že i z této činnosti bude nějaká zábavná historka.

Bylo by fajn neprorazit plynový vedení ve zdi, nebo nějaký elektrický obvody. Protože nehodlám zjišťovat, jestli tam něco vede nebo ne. To dělaj bačkory.
Já do toho jdu, buď a nebo.