Sezónní Nešvary

Omlouvám se za delší prodlevu bez nového příspěvku, ale musel jsem psát jiný blbosti, především bakalářskou práci. A jelikož tahle práce je vlastně důvod, proč můžu ještě bydlet doma, radši jsem ji napsal a odevzdal v předepsaném termínu. Protože nesplnění deadlinu by asi silně narušilo domácí pohodu a já bych teď psal spíš o tom, jestli někdo nehledá spolubydlícího.

Sice měl být další díl průvodce, ale na ten si budete muset počkat, zjistil jsem, že jsem narážel skoro pořád jenom na ty „fajnovky“ a dál Vám nemám moc co říct, protože těch pár normálních bych v článku musel jenom vychvalovat, a to by Vás nebavilo.
Takže příští průvodce nebude na základě vlastních zkušeností, spíše to, co jsem za těch pár let odkoukal a slyšel od jiných kolegů.

No nic, tak k věci.

I když jsem nepsal, pár témat a nápadů, víceméně postřehů, které se staly kolem mě a stále dějí je několik.
Dneska bych dal dohromady asi spíš pár takových aktualit, které se cyklicky vrací především s pěkným počasím. Je to spíš takové připomenutí každoročních sezónních nešvarů našich módou nedotčených spoluobčanů. Nejen módou, ale i selským rozumem.

I.

Případ číslo jedna bych představil metaforou ve formě zřejmě nejznámější hádanky. „Co je těžší? Kilo peří, nebo kilo železa?“

Specifičtěji. „Kdy je větší zima? V říjnu když je 5 stupňů, nebo v dubnu, když je 5 stupňů?“

Asi si říkáte, že je to otázka jako pro idiota. Pak mi prosím vysvětlete, proč každej 3. se v říjnu zahalí kabátem až po kotníky a vyzdobí to beranicí, ale při stejný teplotě v dubnu vezme ohrnutý jeany bez ponožek, tričko s „véčkem“ a rozepnutou mikinou s květinovym vzorem?

A nejlepší je pak poslouchat ty lidi, co si stěžují, že jsou nemocný doma pod peřinou a vůbec nechápou, jak je možný, že zrovna když přichází léto, tak onemocní. Jako minulej rok.

Samozřejmě je mi jasný, že tohle bude číst mnoho erudovanejch doktorů a oblastních specialistů na sezónní virovou migraci, kterých se to dotklo a pošlou mi pár grafů, jak je to s virovou situací právě teď a že to vůbec není vohrnutejma jeanama.

Ale možná na tom něco bude co??

II.

Dalším problém, který způsobuje bolest očních víček až občasné zarudnutí je kombinace zimního tuku a legínek z Tally Weijl. Sice se říká, že legíny jsou pro všechny postavy, bohužel ne pro všechny oči.

Uznání těmto tučným princeznám přesto náleží. To, s jakým sebevědomím a grácií nosí podobné modely. Jakoby jim ani nedalo práci se do nich doma nacpat. Jakoby do nich vklouzli jako laňky a vyrazili na promenádu.

No, a abych nebyl znám jakožto mysoginní bastard (Mysoginie – chorobná nenávist k ženám), rád bych se pobavil i o nešvaru pánského pohlaví.
O sandálech a ponožkách už jsme toho slyšeli i četli dost, ale je tu spousta takových, co během zimního období konzumovali pouze špenát a 2-6x navštívili také nejbližší posilovnu. Motivováni workout playlistem v několika sériích zvedli tyč benchpressu bez pomoci, což je přimělo si myslet, že životní forma přišla a je třeba ji ukázat i ostatním.

Tito 30-65 kilogramů vážící pořízci se ještě ráno vydali nakoupit jednobarevná, většinou bílá tílka (bílá proto, aby nás neochudili o nějaký sval, protože každý svalovec dobře ví, že vše nejlépe vynikne pod bílou či šedou), která se běžně nosí jako přiléhavý podklad pod košile.

Ještě 3 série kliků po 12 a vše je připraveno. Pořez hrdě odkusuje cedulku Intimissimi a navléká XS tílko na svou mužnou hruď. Při pohledu v zrcadle se utvrdí, že bradavky trčí skrze naplé tílko, což je jednoznačný rys trénovaného hrudního svalstva.
Poslední krokem je koupelna, kde svým gelem s příponou „WET“ naježí své řídké kadeře.
Vše je připraveno, nasazuje sportovní brýle Oakley a vydává se... Je, to jsem se trošku rozvášnil, ale asi víte co myslim.

Jackpot je, pokud má ještě kamaráda.