Prodám plíci Zn. Spěchá

Dneska jsem se byl projít s jedním bratrem ve zbrani. Přijela ho dnes navštívit slečna z dalekého Ústí. Pro ty, kteří Ústí neznají, je to městečko na půl německé, na půl české.

Je to asi 50 kilometrů za konečnou stanicí jediného veřejného spoje, který se do těchto končin odvážně vypravuje.

Což vlastně není vůbec podstatné, pro náš příběh, ale jako pražák si neodpustím narážku na všechno, co není Praha, nebo tam nejezdim na chatu.

Po té, co mi vylíčil celodenní program, který s dívkou prožil jsme udělali rekapitulaci finančního ražení.

Došlo mi, že Filip přemýšlí úplně stejně jako já a věřím, že jako mnoho z nás, jen je to věc, kterou uplně veřejně neprohlašujeme.

Takže dnešní díl jsem nazval finanční plánování aneb každá koruna se počítá, přesněji, co má každej kluk v hlavě, když jde vyvenčit nějakou slečnu.

Sepíšu to formou konverzace, protože jsme se tak nějak krásně doplňovali.

„Kámo, to máš támhle obídek za 200,- pro každýho, ale bez pití.“

„No a viděl jsi ty ceny v Praze? Vždyť voda už je luxus. 5O,- za vodu? To je strašný.“

„A teď si vem, že musíš počítat s tím, že ta buchta má žížu. Venku 25 nad nulou, tak to počítej aspoň kilo za pití pro ní, a to doufej, že pije jenom vodu.“

„Ale on je teď v módě v tyhle dny ten Aperol Spritz a nebo si dá vínečko. No a pokud nepije alkohol, stejně tě v tý nabídce strašej pořád ty úžasný domácí limonády za 99,-.“

„To jo no. To je o nervy sledovat, jak projíždí ten jídelák celej co?“

„Ono je nejlepší rovnou navrhnout tu obří konev s vodou, ale za to dáš stejně pomalu kilčo.“

„To sice jo, ale koukni. Seš po obědě, o pětibábu lehčí, ale ona jela 2 hodiny busem z Ústí a nepošleš ji zas na zastávku že jo. To máš pak kafíčko v centru...“

„O kafíčkách mi nemluv, ty kafíčka jsou stejně drahý jak to jídlo už.“

„Jako nějaký McCafé ještě jde viď, pade, šede, ok. Ale ty Starbucksy, Costy a tyhle výmysly, to je jiná KÁVA.“

„Já to znám, kilčo sem, kilčo tam a k tomu „Chesekake“ za 120,- a já mám slzy na krajíčku“

„Na kávu musíš vždycky k těm automatům. Všechno za 15,- a pohoda, já stejně nepoznám latte od turka.“

„Tak zrovna v těhle automatech nerozeznáš polívku od turka, ale cena skvělá. Jenom nevim, co by na to řekla“

„Ty si z toho děláš srandu, ale já bych ten automat bral všema deseti.“

„I kdybys měl jít do toho Mekáče, tak na každý kávě máš 40 domů, to je hoďka parkování v centru, to jsou prachy, který už můžeš použít zase jinde“

„No a pak se ti může stát, že to protáhnete až do večeře a tam už to neni ani vtipný“

„To je tak si vzít hypotéku na tyhle procházky do Prahy.“

Od srdce jsme se zasmáli, protože je k nezaplacení si s někym sjednotit myšlenkový pochody. Procházíme si tak Příkopama a Zara.

„Ty jo, pěkný tričko, zkus si ho“

„Tak to v tomhle tričku jseš velkej kousek, to ber“

„Víš jak jsme se teď bavili asi 20 minut o tom, jak zamnou dneska přijela ta holka?“

„nic neříkej“

„Nashledanou...“

 Zdroj: http://d1zlh37f1ep3tj.cloudfront.net/wp/wblob/54592E651337D2/88E/CDABE/hSJVN6wtPiTryIOzbrbgNA/No-Money.jpg

Blondýnka, náboženství a rozbor bombových útoků

Blondýnka, náboženství a rozbor bombových útoků.

Asi nikomu neuniklo, že se odehrály další bombové útoky. Tentokrát v Bruselu.
A komu to uniklo, minimálně ví o nedávných útocích v Paříži. A komu uniklo i tohle, měl aspoň francouzskou trikoloru na profilu, takže tuší, že se tam něco stalo.
A ty co nemají facebook a nejsou o světě informovaní alespoň slyšeli o něčem, co se jmenuje Islám, a že si s těmahle lidma moc nerozumíme.

Dnes jsem šel využít toho prvního opravdovýho jarního dne. Oháknul se jako by byl červen a k posezu jsem si vybral slunnou terasu v centru Prahy. Ačkoli mi v kapse cinkaly jenom drobáky a jedna ponožka byla děravá, cítil jsem se jako král. To sluníčko dělá fakt divy.

Všechno bylo super, ale trošku jsem zjišťoval, že se nudim.
Jako by to Aláh slyšel. Seslal mi tam 3 dárky. Blondýnku s dvěma brunetkama.
Parta kamarádek si šla zpestřit den drinkem v T-Ankeru.

Zábava na sebe nenechala dlouho čekat a ihned poté, co dostaly své objednané nápoje stočily konverzaci na téma, na které rozhodně nebyly oblečené.

Blondýna: Jako promiň, ale co mi řekneš na ty ozbrojený frajery v metru??
Brunetka1: Hustý, taky jsem dva viděla.
Brunetka2: Jaký?

Blondýna: Jako promiň, ale mi řekni, co by takový tydýti udělali, kdyby tam přišel ňákej bombař. Frajer vezme šusťákovku, zapne bombu a i kdyby tam stál voják s tankem tak, tak je to hovno platný že jo.
Brunetka1: To jó no.

Brunetka 2: Bombař?

Konverzace plynula. Role jako by byly rozděleny. Blondýnka jednoznačně lídrem debaty. Brunetka1 je buď zamilovaná lesbička do naší kapitánky, nebo vůbec neví, o co tu jde. Brunetka2 neví, o co tu jde.

Po nějaké chvíli, díky zvědavosti Brunetek se Blondýnka dostala k osvětlení celé problematiky ohledně Islámu.
A tady začíná ta opravdová zábava, ale někomu to nemusí přijít vůbec divný, takže do závorky tam, kde jsem zmerčil nedostatek informací naší Blondýnky využiju závorku abych vyjasnil vše i pro ty méně informované z Vás.

Brunetka1: No ale já prostě nechápu, proč se ty magoři odpalujou. Já bych do toho nešla.

Blondýnka: Tak oni jsou v tom vychovaný. Tam všichni věřej v Imotepa. To je jejich jedinej bůh. A ten napsal Korán, podle kterýho se tam všichni učej.

Brunetka1: Jo, to jsem něco takovýho slyšela no. Sou fakt debilní.

(Blondýnka buď koukala na Asterixe a Obelixe: Misi Kleopatra, nebo nedávno ve škole brali Egypt a zrovna, když projížděla instagram zaslechla jméno Imhotep, kterýho si odpo spojila u telky, když mluvili o útocích v Bruselu právě s Islámem. POZN: Jejich bůh je Alláh)
Ale vsadím se, že kdyby se na chvilku zamyslela, určitě by ji spojení slov Imhotep Akbar přišlo divný.
Konverzace plynula a po několika nudnějších pasážích opět blondýnka zabodovala.

Brunetka1: A jak se říká tomu, když oni se obětujou pro tu jejich víru?

Blondýnka: Myslíš harakiri?
Brunetka2: Jó, harakiri no, to jsem slyšela.

(Harakiri, jinak také známo jako Seppuku je japonská sebevražda dýkou nebo mečem. To co měla děvčata na mysli je zřejmě jedna z forem džihádu)

A poslední jobovka byla geografického rázu.

Brunetka1: No počkej, ale ona to fakt není prdel. Francie, vedle máš Belgii a pak už tam je jenom Polsko myslim. To stejně přeskočej, tam nic neni a jsou u nás žeo. A kde myslíš že to odpálej, jasně že v Praze. Se stěhuju ty vole.
Blondýnka: To jo no, na Polsko se vyserou. To jsme jasný. A neni tam Rakousko?
Brunetka2: Dáme ještě drink?

(Ani jedna jste se netrefila děvčata, zapomněli jste na 2. největší evropskej stát. Co takový Německo?)

Pak už jsem dopil a musel odejít, protože holky nakously sport.

PS: Byly to 3 brunetky. Jen hlavní postava se mi víc hodila, jako blondýnka.

Kluci mají penis a holky vagínu

Dneska jsem měl dilema, jestli si v tramvaji sednout, nebo udělat něco pro sebe a zůstat stát. Slyšel jsem už hodně názorů, že naše tělo není uzpůsobené k poloze, kdy sedíme. Proto se poslední dobou snažím hodně ležet, většinu času prostě spím. Nevím, jestli to autoři mysleli takhle ale každopádně, mně to vyhovuje.

No jo, ale ne vždycky si můžu lehnout, jako právě v tramvaji. Po několika vnitřních bitvách zvítězila vůle. Budu stát. Už představa, že budu příštích 30 minut stát v tramvaji, která má před sebou krásně klikatou cestu mě začala bolet.
Ale jak už to bývá, do hry vstoupila karma. Co dáš, to se ti vrátí.
Místo, u kterého jsem stál, zasedla poměrně pěkná slečna mého věku. Vytáhla si tablet. Chirurgicky naučenými tahy bleskurychle otevřela aplikaci facebook messenger.
Kuba srdíčko konverzace už blikala. V příloze ji Kuba posílal lístky, na nějaký koncert.

‘‘Ta má ale milého přítele.‘‘ říkal jsem si v duchu.

Ale nijak zvlášť jsem o tom nepřemýšlel a hleděl si svého. Ale občas vám to očko dolů prostě sjede.
Najednou se stalo něco a já se přestal orientovat. Na displeji tabletu se objevil Péťa srdíčko a v dalším okénku Tomášek s hvězdičkou.

Mé zmatení podpořila zpráva od Péti srdíčko, že stůl je zarezervovaný a večer ji vyzvedne v 18.30 u ní, a že má pro ni ještě překvápko.

‘‘Ty jsi prostě zlatíčko‘‘ odepsala a přidala smajlík s pusinkou.

Pustila se do mě zvědavost. Už jsem nebyl schopen všímat si svého a upřeně jsem koukal na displej tabletu a očekával další zprávy.
Dočkal jsem se. Do hry konečně vstoupil Tomášek s hvězdičkou.

‘‘Zlato, jak tedy dnes, budeš mít čas? Chtěl bych tě vidět‘‘
‘‘Brouku, mám toho dnes moc. Musím dodělat nějaké věci do školy, ale co pátek?‘‘ (dnes papá s někým jiným přece. Prej věci do školy :D)

‘‘Dobře. Co třeba fitko a pak se jít projít?‘‘

‘‘Ty víš, jak se stydim cvičit s někym... Co třeba véču?‘‘ (jasně, s tou nesmysl postavou se stydí. Spíš takhle, fitko má zaplacený dopředu, ale ještě nemá na večer papů přeci.)

‘‘Tak dobře. V kolik tě mam vyzvednout? Klasika kolem 18.00?‘‘

‘‘Paráda. Tak si ještě píšeme. Moc se na tebe těším :-*‘‘

‘‘Já na tebe kočko!‘‘ (Tak už má :D)

Za prvé je kouzelný to, jak slečně bylo uplně u prdele, že nad ní stojim a třeba si to celé čtu.

Za druhé jsem přestal být zmatený.
Moje vnitřní hlasy se změnily z  ‘‘ty jo, tady něco nesedí, tak Kuba je asi jenom kámoš. Ale počkej proč je tady ještě Tomášek‘‘ na ‘‘Jo aha, ty jseš kurva‘‘.

Na druhou stranu se o sebe slečna umí postarat. Neutratit ani korunu a mít 2 večeře a lístky na koncert + veškerou dopravu. RESPEKT.

Nejlepší na tom je, že tohle byly jen náhodné dva po sobě jdoucí dny. Takže je třeba dost možný, že frajerka má free véči úplně běžně, a to každý den.

Jestli si někdy najdu něco takovýhleho, apeluji na své přátelé a všechny, kterým nejsem uplně u prdele. Probuďte mě!

Co jsem ale celým příběhem chtěl říci, je zcela jiné poselství.

V MHD zásadně stůjte. Děláte to pro sebe.